Osobní vztah s Ježíšem Kristem je pro každou sestru základem jejího povolání. Tento vztah roste v modlitbě (ora), práci (labora) a duchovní četbě (lege) a nachází konkrétní projev ve společném životě. Snažíme se vzájemně přijímat s otevřenýma očima a srdcem, těšit se z našich různých talentů a vážit si našich odlišných přístupů. V komunikaci se učíme být otevřené jak při stanovování našich cílů a formulování našich vizí, tak při napětí a konfliktech. Náš společný život určují především 3 benediktinské sliby, které každá sestra skládá při svém osobním závazku k řeholnímu životu (věčných slibech): celoživotní stálost (stabilitas), poslušnost (oboedientia) a monastický život (conversatio morum).
- při slibu celoživotního setrvání ve společenství (stabilitas), získává každá sestra stabilní místo na celý zbytek svého života. Fyzicky to znamená konkrétní místo ve společenství (pořadí v chóru), které je odvozeno od chvíle jejího vstupu.
- sv. Benedikt odvozuje poslušnost (oboedientia) od "poslouchání", pozorného naslouchání a dává prostor tomu, kdo má být poslušný k vyjádření jeho/jejího postoje. Pro nás znamená poslušnost dialogický proces. Snažíme se společně rozlišovat, co se nejvíce blíží naplnění vůle Boží.
- k monastickému životu (conversatio morum) patří život bez maželství, společný majetek, ochota přijmout životní styl konkrétního společenství a otevřenost pro celoživotní proces učení a proměny s cílem dosáhnout autentické lidské a náboženské zralosti.
- sliby stabilitas a conversatio morum vytvářejí existenciální napětí: právě rozhodnutí pro konkrétní životní styl v konkrétním společenství a na konkrétním místě nás osvobozuje k trvalé změně, zrání a vývoji, stejně jako se celé společenství jako celek musí proměňovat, aby trvalo. To znamená, že musíme zůstat ve vnitřním i vnějším pohybu a zároveň nacházet klid, abychom mohly jít do hloubky.