MINULOST

Bílá hora... vyvýšenina západně od Prahy, kde se těžil bílý kámen opuka a jinak zde nebylo nic kromě cesty ku Praze. Tudy přicházeli od západu do Strahovské městské brány pocestní, obchodníci, poselstva i vojska. Překonáním této poslední překážky se příchozím otvíral pohled na Prahu. V zimě zde ležel sníh vždy nejdříve a zůstával nejdéle...

Defenestrací královských místodržících propuká stavovské povstání, české stavy odmítají uznat vládu habsburského Ferdinanda II. a volí si v roce 1619 za krále falckého knížete Fridricha. Te se při vjezdu do Prahy přes Bílou Horu zastavuje v královském letohrádku Hvězda, kde je přivítán zástupci stavů a pražskými obyvateli. Jeho panování však nemá dlouhého trvání...

Bitva

8. 11. 1620
Po dvou letech politického i vojenského zápolení dochází krátce po poledni na bělohorské pláni ke střetu stavovských vojsk s císařskými, posílenými armádou vedenou bavorským knížetem Maxmiliánem. Bitva nepříliš významná co do doby trvání a rozsahu má dalekosáhlé důsledky pro další vývoj Čech a celé Evropy. V měsících po bitvě celá katolická Evropa slaví překvapivé vítězství, zatímco její protestanstká část překonává zděšení, mobilizuje se a začíná strašlivá třicetiletá válka. Válka s velkými finančními a společenskými důsledky, jejíž vnímání a interpretace v dalších staletích se proměňovalo v závislosti na době a společenských či politických tendencích.

Litetarura:
Olivier Chalin - Bílá Hora, Dušan Uhlíř - Černý den na Bílé Hoře, František Kafka - Bílá Hora a české dějiny

Starší literatura:
Josef Pekař - Postavy a problémy českých dějin, Zdeněk Wirth - Na Bílé Hoře, Bonifác Holub - Paměti farnosti u sv. Markéty v Břevnově a blízkého okolí

Kostel

Roku 1622 vypisuje arcibiskup Jan Lohelius sbírku na stavbu svatyně a v roce 1624 ve výroční den bitvy sem od chrámu sv. Víta směřuje první procesí. Ke kapli postavené na Bílé Hoře ke cti Panny Marie začínají putovat lidé z okolí. Ale v průběhu třicetileté války (1618 - 1648) je kaplička poničena švédskými vojáky a časem přeměněna v kostnici. Procesí jsou přeložena ke kostelu karmelitánů na Malé Straně stejného jména - Panna Maria Vítězná (dnes známý jako "Pražské Jezulátko"). Poničené kaple se ujímá bavorský zedník Michael Hagen, který ji na vlastní náklady opravuje a stává se zde doživotně kostelníkem. Brzo ale přichází Christian Luna a bělohorské bratrstvo, která má s kaplí větší plány. Je přistaven přesbytář a kaple je 8. 8. 1706 zasvěcena Panně Marii Vítězné. Pro hlavní oltář je roku 1708 namalována kopie "zázračného" obrazu. Poté je přistavena sakrististe se zvonicí a boční kaple, čímž získává kostel půdorys kříže. V průběhu stavby se objevují komplikace, takže je povolán mistr zvučného jména Jan Blažej Santini. Roku 1714 je stržena původní kupole a vystavěna nová vyšší. Rukopis geniálního stavitele je zřetelný také u rohových kaplí. Výmalby centrální kupole se ujímá věhlasný Kosmas Damian Asam. Fotogalerie

Kunsthistorická literatura:
Jan Royt - Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století, Mojmír Horyna - Stavebně historický průzkum, Štěpán Vácha - K původu a kultu milostného obrazu Panny Marie Vítězné ze Štěnovic.

Hmotová rekonstrukce

Stavebně historický vývoj

Renovace

Od výstavby barokního poutního areálu v letech 1704 – 1735 v něm nedošlo k významnějším stavebním změnám. Poutní místo bylo celkově opraveno při svém znovuotevření v roce 1811, kdy došlo k doplnění chybějící sochařské výzdoby a mobiliáře. V následných letech probíhaly obvyklé nutné opravy, o nichž vypovídají historické dokumenty nalezené v makovici kříže na hlavní kupoli kostela v roce 2017. Několik nevhodných restaurátorských zásahů z přelomu 19. a 20. století nepřispělo k zachování nástěnných maleb v jejich původní podobě.

Po druhé světové válce se poutní místo a zvláště jeho střechy nacházelo v havarijním stavu. Zásluhou zdejšího dlouholetého duchovního správce prof. Václava Bognera byly střechy (částečně svépomocí) opraveny a v 70. a 80. letech došlo ke generální opravě celého nádvoř. K zachování památky v historické podobě tehdy významně přispěl i prof. Mojmír Horyna.

V letech 2006 – 2013 došlo ke generální sanaci bývalé farní budovy a přilehlých budov a jejich přizpůsobení pro život klášterní komunity – Opatství Venio. Byla také postavena nová nízká budova v klášterní zahradě sloužící k ubytování sester. V letech 2015 – 2020 proběhla kompletní oprava poutního kostela a nádvoří včetně předzahrádek před vstupem do poutního místa.

V roce 2018 bylo poutní místo vyhlášeno Národní kulturní památkou. Fotogalerie

Stavebně historický vývoj poutního areálu

Současnost

Chceme nabídnout prostor pro usmíření vnitřních konfliktů a bojů, které prožívá každý člověk a se kterými sem přichází. Nejen modlitbou a atmosférou, která umožní zklidnění a ztišení, ale díky hudbě, umění (i současnému), tanci a dalším tvůrčím nápadům, které krása barokního poutního místa inspiruje. Náš areál nabízí možnost, odložit zde své starosti a odejít s něčím novým, proměněným. Zůstáváme otevřené otázce, jací jsou a budou poutníci budoucnosti. Co budou hledat a potřebovat?

Prohlídky

Chceme přispět k tomu, aby se Bílá Hora stala místem smíření konfliktů napříč konfesemi, přesvědčeními a názorovými proudy. Bělohorské poutní místo není totiž známo zázračným uzdravením, jako většina poutních míst, ale jako místo boje na život a na smrt. Je pro nás důležité nacházet a zprostředkovávat širší pohled na bitvu, její symbolickou hodnotu a recepci v naší historii i současnosti.

Nabízíme komentované prohlídky pro skupiny i jednotlivce v češtině a němčině (po předchozí dohodě) nebo možnost prohlédnout si areál poutního místa s vlastním průvodcem či tištěným průvodcem v češtině, němčině a angličtině.

Otevřeno je denně kromě pondělí 10:00 - 18:30
(v rohové kapli Nejsvětější Trojice zveme k modlitbě nešpor v 18:00)

Kostel je otevřen pouze při mši svaté a během domluvených prohlídek.
(mše svatá: čt 17 hod., ne 11 hod.)

Vstupné dobrovolné. Za dary na renovaci a údržbu areálu předem děkujeme!

Domluva prohlídek: benediktinky@centrum.cz

Farnost

Poutní místo patří do duchovní správy benediktinského kláštera sv. Vojtěcha v Praze-Břevnově a je součástí jeho farnosti.
V případě zájmu o církevní obřad – svatbu, křest, pohřeb apod. se obraťte na rektora kostela P. Benedikta Vojtěcha Kolaju OSB (benediktosb@seznam.cz).
Poutní kostel s ambity je velmi vhodný pro účast na mši s dětmi, které se mohou v areálu bezpečně pohybovat.
Probíhá vyučování náboženství pro děti (iva.jurickova@seznam.cz)

Bohoslužby:
Neděle - 11:00 hod.
Čtvrtek - 17:00 hod.

Vzhledem k pandemii koronaviru a měnícím se opatřením, sledujte aktuální změny v PROGRAMU!

Aktivity

Společně s farností pořádáme přednášky, koncerty, ekumenická a sousedská setkání. Již řadu let probíhají ve farní místnosti setkání se zajímavými lidmi, při kterých se zabýváme historickými, kulturními a náboženskými tématy. Jsme otevření lidem a formám, které krása našeho barokního areálu inspiruje k uměleckým projektům. Zajímá nás spojení historického místa s klasickým i současným uměním.
Všichni jsou vítáni, náhodní návštěvníci, skupiny nebo jednotlivci, kteří přicházejí do našeho domu pro poutníky a hosty.

Ekumena

"V podstatných věcech jednotu, ve sporných svobodu a ve všech lásku." Sv. Augustinus

Nešpory

Po zabydlení se na Bílé Hoře jsme začaly aktivně navazovat kontakty s různými křesťanskými církvemi, ze kterých vznikla nová přátelství. Od roku 2014 probíhají pravidelně k výročnímu dni bitvy ekumenické nešpory, kterých se účastní zástupci kdysi soupeřících církví. Co nás rozdělilo, může dnes spojovat?

Hrob

Papež Jan Pavel II. vyhlásil milénium, rok 2000, rokem smíření. To se stalo impulzem k pohřbení ostatků vojáků padlých v bělohorské bitvě (do té doby uložených v archivu Vojenského historického ústavu) při ekumenické modlitbě v listopadu 1999 v areálu poutního místa.
V roce 2014 inspiroval hrob architekta Norberta Schmidta a malíře Patrika Hábla, kteří provedli jeho první úpravu. Hudbu k umělecké intervenci složil Michal Rataj. Úprava sestávala ze 42 litografických kamenů, na kterých byly nakresleny černou barvou tváře (až po vytvoření intervence jsme zjistili, že v hrobě se skutečně nachází ostatky 42 vojáků a 2 žen).
V roce 2016 upravili hrob do současné podoby umělci Václav Cigler a Michal Motyčka. Minimální forma instalace vymezená tvarem kruhu, s jeho proměňujícím se povrchem udusané země, evokuje kdysi zdupané místo tragických událostí, jež je zamýšleno jako prostor pro ukládání světla. Vytváří vlastní prostředí pokorné a tiché svou jednoduchostí a zdůrazňuje smysl pro úplnost, pro tajemství života.

Film: umělecká intervence nad hrobem padlých v bitvě 8. listopadu 1620

Výročí

Rok 2020 byl rokem 400. výročí bitvy na Bílé Hoře, které bylo příležitostí nově nahlédnout tuto událost, navštívit místa s ní spojená a objevit krásu poutního místa.
Tisková zpráva [PDF, 665 kB] k událostem spojeným s 400. výročí bitvy na Bílé Hoře.

Z programu, který jsme naplánovali jsme prožili krásný srpnový víkend se Santinim a poutní slavností, v září sousedský festival "Zažít Řepy jinak" a nainstalovali výstavu ve spolupráci s Národním archivem, kterou můžete navštívit v ambitech, tedy exteriéru v rámci procházky či výletu i v době přísných omezení.

Koncert v katedrále jsme z 8. 11. přeložili na příští rok v předvečer státního svátku 27. 10. 2021.

O víkendu 7. - 8. 11. jsme zpřístupnili areál poutního místa k individuální návštěvě, modlitbě, meditaci a zapálení "svíce pro uzdravení" #candleforhealing (viz FB).

Vzhledem k přísným opatřením a nedobrému vývoji epidemiologické situace byla sobotní pouť mládeže zrušena a ekumenické nešpory s odhalením Kříže smíření 8. 11. se konaly bez přítomnosti široké veřejnosti jako veřejné shromáždění do 100 účastníků.

Kříž smíření (viz foto v záhlaví) byl instalován v pátek 30. 10. autorem br. Abrahamem Fisherem OSB a jeho spolupracovníky a slavnostně odhalen po ekumenických nešporách.

Fotografie z proběhlých akcí najdete ve FOTOGALERII nebo na naší FB stránce "Opatství Venio - klášter benediktinek na Bílé Hoře".

"Nyní však, protože jste spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste byli kdysi vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě strany s Bohem." (Efezanům 2, 13 - 15)