"Tak chci také žít!" proběhlo Marianne Johannes (1900 - 1993) hlavou, když v roce 1920 v klášteře Ettal poprvé zažila benediktinskou chórovou modlitbu a rytmus klášterního života. A protože vstup do benediktinského kláštera pro ni v té době nebyl z různých důvodů možný, začala se benediktinskou modlitbu hodin modlit s dalšími mladými ženami z Mnichova. Pod vedením Marianne Johannes, později matky Agnes, vzniká v roce 1926 společenství sester, které žijí podle Řehole sv. Benedikta a zároveň pracují v civilních zaměstnáních. Matka Agnes zůstane představenou Venia do roku 1973. Dalších 20 let je převorkou matka Agape Gensbaur (narozena v Kladně, zažila odsun po 2. světové válce), pod jejímž vedením se podařilo v roce 1992 získat první oficiální církevní uznání této formy řeholního života. Od roku 1993 do 2010 vedla Komunitu Venio sestra Lucia Wagner, která jako delegátka celosvětového sdružení benediktinek „Communio Internationalis Benedictinarum“ (CIB) navázala mnoho důležitých kontaktů, jež jí významně pomohly při zakládání kláštera v Praze.