Římskokatolická farnost Herálec
Založení
Založení našeho kláštera bylo velké dobrodružství, které pokračuje do dneška.
"Pro mě je Venio jedním velkým dobrodružstvím v tom pozitivním smyslu slova. Je to neustálé balancování na úzké stezce, po které chcete jít a také jdete. Tahle úzká stezka, být mniškou a zároveň mniškou nebýt, být ve světě a přece nebýt ze světa. Kráčet po téhle úzké cestě není lehké. A v tom právě, myslím, spočívá velká šance."
(Prof. Engelbert Neuhäusler)
Opatství
Vyvrcholením našeho příběhu se stal 11. červenec 2013, kdy byla o slavnosti sv. Benedikta Komunita Venio povýšena na Opatství Venio Proměnění Páně. V jeho rámci byla kardinálem Reinhardem Marxem vysvěcena na abatyši sr. Carmen Tatschmurat, převorka Venia od roku 2010. Uzavřela se tím dlouhá cesta k uznání naší formy benediktinského života. Dnes jsme jedno společenství, které žije na dvou místech, pravidelně se společně setkáváme, mluvíme a modlíme se oběma jazyky, některé české sestry žijí v Mnichově a německé zase v Praze. Spojení Prahy a Mnichova v jednom společenství zažíváme jako velmi obohacující a plodné.
Praha
8. prosince 2007 byl kardinálem Miloslavem Vlkem požehnán náš klášter na Bílé Hoře. Iniciativa k jeho založení vzešla ze skupiny českých sester, žijících v Opatsví Przemysl v Polsku (v Čechách již téměř 100 let žádný ženský benediktinský klášter neexistoval). V roce 2003 se 3 české sestry přestěhovaly z Polska do kláštera Venio v Mnichově, jehož formu života převzaly, protože se ukázala jako nejvhodnější pro nový klášter ve velkoměstě. Díky břevnovským benediktinům, kteří dali sestrám k dispozici Poutní místo Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře, a díky Komunitě Venio v Mnichově, která na sebe vzala zodpovědnost za nově založený klášter, mohl začít příběh našeho kláštera v Praze.
Od roku 973, kdy Mlada Přemyslovna založila klášter benediktinek sv. Jiří na Pražském hradě (vůbec první klášter v naší zemi), se benediktinkám připisovala zásadní role při duchovním a kulturním rozvoji naší země, která byla ukončena zrušením kláštera při josefínských reformách v roce 1782. V roce 1889 založily benediktinky z Opatství Nonnberg v Salzburku klášter sv. Gabriela v Praze na Smíchově, který se pod vlivem beuronských benediktinů z kláštera v Emauzích stal vzkvétajícím klášterem vzdělaných a tvůrčích žen (především z rakouské a německé vysoké šlechty). Při vzniku republiky, v roce 1918 se ukázalo, že sestry nebyly přijaty českou společností a byly Československým státem požádány, aby se odstěhovaly do Rakouska.
Mnichov
"Tak chci také žít!" proběhlo Marianne Johannes (1900 - 1993) hlavou, když v roce 1920 v klášteře Ettal poprvé zažila benediktinskou chórovou modlitbu a rytmus klášterního života. A protože vstup do benediktinského kláštera pro ni v té době nebyl z různých důvodů možný, začala se benediktinskou modlitbu hodin modlit s dalšími mladými ženami z Mnichova. Pod vedením Marianne Johannes, později matky Agnes, vzniká v roce 1926 společenství sester, které žijí podle Řehole sv. Benedikta a zároveň pracují v civilních zaměstnáních. Matka Agnes zůstane představenou Venia do roku 1973. Dalších 20 let je převorkou matka Agape Gensbaur (narozena v Kladně, zažila odsun po 2. světové válce), pod jejímž vedením se podařilo v roce 1992 získat první oficiální církevní uznání této formy řeholního života. Od roku 1993 do 2010 vedla Komunitu Venio sestra Lucia Wagner, která jako delegátka celosvětového sdružení benediktinek „Communio Internationalis Benedictinarum“ (CIB) navázala mnoho důležitých kontaktů, jež jí významně pomohly při zakládání kláštera v Praze.
Strana 4 z 10