Římskokatolická farnost Herálec

Renovace

Od výstavby barokního poutního areálu v letech 1704 – 1735 v něm nedošlo k významnějším stavebním změnám. Poutní místo bylo celkově opraveno při svém znovuotevření v roce 1811, kdy došlo k doplnění chybějící sochařské výzdoby a mobiliáře. V následných letech probíhaly obvyklé nutné opravy, o nichž vypovídají historické dokumenty nalezené v makovici kříže na hlavní kupoli kostela v roce 2017. Několik nevhodných restaurátorských zásahů z přelomu 19. a 20. století nepřispělo k zachování nástěnných maleb v jejich původní podobě.

Po druhé světové válce se poutní místo a zvláště jeho střechy nacházelo v havarijním stavu. Zásluhou zdejšího dlouholetého duchovního správce prof. Václava Bognera byly střechy (částečně svépomocí) opraveny a v 70. a 80. letech došlo ke generální opravě celého nádvoř. K zachování památky v historické podobě tehdy významně přispěl i prof. Mojmír Horyna.

V letech 2006 – 2013 došlo ke generální sanaci bývalé farní budovy a přilehlých budov a jejich přizpůsobení pro život klášterní komunity – Opatství Venio. Byla také postavena nová nízká budova v klášterní zahradě sloužící k ubytování sester. V letech 2015 – 2020 proběhla kompletní oprava poutního kostela a nádvoří včetně předzahrádek před vstupem do poutního místa.

V roce 2018 bylo poutní místo vyhlášeno Národní kulturní památkou. Fotogalerie

Stavebně historický vývoj poutního areálu

Kostel

Roku 1622 vypisuje arcibiskup Jan Lohelius sbírku na stavbu svatyně a v roce 1624 ve výroční den bitvy sem od chrámu sv. Víta směřuje první procesí. Ke kapli postavené na Bílé Hoře ke cti Panny Marie začínají putovat lidé z okolí. Ale v průběhu třicetileté války (1618 - 1648) je kaplička poničena švédskými vojáky a časem přeměněna v kostnici. Procesí jsou přeložena ke kostelu karmelitánů na Malé Straně stejného jména - Panna Maria Vítězná (dnes známý jako "Pražské Jezulátko"). Poničené kaple se ujímá bavorský zedník Michael Hagen, který ji na vlastní náklady opravuje a stává se zde doživotně kostelníkem. Brzo ale přichází Christian Luna a bělohorské bratrstvo, která má s kaplí větší plány. Je přistaven přesbytář a kaple je 8. 8. 1706 zasvěcena Panně Marii Vítězné. Pro hlavní oltář je roku 1708 namalována kopie "zázračného" obrazu. Poté je přistavena sakrististe se zvonicí a boční kaple, čímž získává kostel půdorys kříže. V průběhu stavby se objevují komplikace, takže je povolán mistr zvučného jména Jan Blažej Santini. Roku 1714 je stržena původní kupole a vystavěna nová vyšší. Rukopis geniálního stavitele je zřetelný také u rohových kaplí. Výmalby centrální kupole se ujímá věhlasný Kosmas Damian Asam. Fotogalerie

Kunsthistorická literatura:
Jan Royt - Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století, Mojmír Horyna - Stavebně historický průzkum, Štěpán Vácha - K původu a kultu milostného obrazu Panny Marie Vítězné ze Štěnovic.

Hmotová rekonstrukce

 

Stavebně historický vývoj

Bitva

8. 11. 1620
Po dvou letech politického i vojenského zápolení dochází krátce po poledni na bělohorské pláni ke střetu stavovských vojsk s císařskými, posílenými armádou vedenou bavorským knížetem Maxmiliánem. Bitva nepříliš významná co do doby trvání a rozsahu má dalekosáhlé důsledky pro další vývoj Čech a celé Evropy. V měsících po bitvě celá katolická Evropa slaví překvapivé vítězství, zatímco její protestanstká část překonává zděšení, mobilizuje se a začíná strašlivá třicetiletá válka. Válka s velkými finančními a společenskými důsledky, jejíž vnímání a interpretace v dalších staletích se proměňovalo v závislosti na době a společenských či politických tendencích.

Litetarura:
Olivier Chalin - Bílá Hora, Dušan Uhlíř - Černý den na Bílé Hoře, František Kafka - Bílá Hora a české dějiny

Starší literatura:
Josef Pekař - Postavy a problémy českých dějin, Zdeněk Wirth - Na Bílé Hoře, Bonifác Holub - Paměti farnosti u sv. Markéty v Břevnově a blízkého okolí